Agnes a zakázaná hora, Veronika Hurdová
Agnes žije v pralesním kmeni Magrejů. Lidé z její vesnice se rodí s nějakým neobyčejným darem. Jakmile svůj dar objeví a ovládnou, musí jej na Úplňkové slavnosti předvést a složit přísahu, ve které přislíbí dar používat ku prospěchu celého kmene...
Agnes žije v pralesním kmeni Magrejů. Lidé z její vesnice se rodí s nějakým neobyčejným darem. Jakmile svůj dar objeví a ovládnou, musí jej na Úplňkové slavnosti předvést a složit přísahu, ve které přislíbí dar používat ku prospěchu celého kmene.
Jediná potíž spočívá v tom, že tento slib musí každý Magrej složit do svých dvanácti let, jinak se stane Stínem.
Agnes právě oslavila své jedenácté narozeniny. A narozdíl od ostatních stále netuší, v čem její dar spočívá.
Vydává se proto na nebezpečnou cestu k Zakázané hoře. K té stejné hoře, ze které se před pěti lety nevrátil její tatínek.
HLAVNÍ POSELSTVÍ KNÍŽKY
Z doslovu: "Chci poděkovat svým dětem za to, že mi byly inspirací pro hlavní motiv knížky. Ani jeden z nich není vyloženě studijní typ, což může být pro rodiče (ehm, pro mě) při praktikování domácího vzdělávání zpočátku dost frustrující.
Přestože se zatím žádný z nich nezdá být budoucím aspirantem Nobelovy ceny, vidím už teď jejich velké lidské kvality – skoro bych se nebála říct dary. Sice jsou to věci, které na besídce nepředvedou a ve škole by za ně žádnou známku nedostaly, ale jsou pro život důležité a mohou jimi obohatit nejen sebe, ale i bezpočet lidí ve svém okolí, pokud tedy tyto kvality na úkor něčeho jiného v sobě nezašlapou.
Jsem přesvědčená, že takový dar v sobě máme každý. A přijde mi škoda, kolik z nás vyjde ze školních lavic s pocitem, že jsme k ničemu, případně nevíme, jak se sebou naložit.
Přestože se zatím žádný z nich nezdá být budoucím aspirantem Nobelovy ceny, vidím už teď jejich velké lidské kvality – skoro bych se nebála říct dary. Sice jsou to věci, které na besídce nepředvedou a ve škole by za ně žádnou známku nedostaly, ale jsou pro život důležité a mohou jimi obohatit nejen sebe, ale i bezpočet lidí ve svém okolí, pokud tedy tyto kvality na úkor něčeho jiného v sobě nezašlapou.
Jsem přesvědčená, že takový dar v sobě máme každý. A přijde mi škoda, kolik z nás vyjde ze školních lavic s pocitem, že jsme k ničemu, případně nevíme, jak se sebou naložit.
Domnívám se, že právě rozvíjení a hýčkání toho, čím jsme každý z nás výjimečný, je cesta, kterou bychom mohli svět kolem sebe utvořit krásnějším."
JAK KNÍŽKA VZNIKALA?
Touha napsat román ve mně zrála už od dětství. Přišlo mi, že teprve až po napsání opravdického nefalšovaného románu se ze mě stane opravdická nefalšovaná spisovatelka. Trvalo mi to dvanáct knížek, než jsem se odvážila do něčeho tak velkého a komplexního pustit.
Knížka se začala rodit v listopadu 2019 v Izraeli. Chodily ke mně myšlenky, které prosily, aby se skrz příběh mohly dostat k lidem.
- Jak smysluplně naložit se svým časem tady na zemi, který je tak legračně kratičký?
- Jak se řídit hlasem svého srdce?
- Jak nelpět na tom všem, co tu máme jen na chvilku vypůjčené?
- Jak najít štěstí ve všední každodennosti?
- Jak v sobě probudit laskavost k vlastnímu tělu?
- A jak pečovat o svou duši a nenechat si ubližovat?
Toužila jsem napsat příběh,
- kterému by rozuměli děti i dospělí,
- který by byl napínavý a u kterého by čtenáři nebyli s to knížku odložit,
- který by byl moudrý, ale ne přemoudřelý,
- který by dokázal stejnou měrou rozesmát jako rozplakat.
A tak se v mé mysli zrodila Agnes. Holčička z pralesního kmene Magrejů na ostrově Baulu. Drobná a divoká, držkatá a odvážná. Přesto v sobě nosí semínko nejistoty, které nakonec rozehraje barevnou zvonkohru celého příběhu.
V psaní knížky jsem pokračovala po večerech ve Španělsku během dobrovolničení na farmách a rukopis jsem dokončila v Čechách v době koronavirové karantény. Cítím, že otisky energií míst, kde knížka vznikala, jsou v ní patrné.
JAK KNÍŽKA VYPADÁ?
Je to tlustá bichle. Hodně tlustá! Má 503 stran.
No a je krásná. Překrásná! Protože se mi splnil sen a ilustrovala ji Alisha Zalesak, jejíž batohy a tašky už řadu let nekriticky adoruji a nenosím nic jiného.
VZKAZY OD PRVNÍCH ČTENÁŘŮ A ČTENÁŘEK
"Veru, konečně čteme knížku o Agnes. Je dobrá! Fakt že jo! A to jsou moje děti mobilový analfabeti, máloco z knížek je zaujme." (maminka dvou dospívajících slečen)
"Čteme každý den každý den a děti vždycky uprosí ještě kapitolu navíc. A když už nemůžu, zkouší i samy číst. Moc nás to baví." (maminka 10letých dvojčat)
"Tak jsem si dělala ty úkoly s Agnes a cítím se najednou fakt jiná. Měl by si to přečíst i brácha (13 let), aby to taky věděl." (15letá čtenářka)
"V ději nebyl snad okamžik, kdy bychom se nudili, kdy by byl děj nezajímavý. Stále měl spád, napětí, mnoho hlubokých myšlenek. Skoro mě až napadl Malý princ."(maminka dvou kluků 12 a 15 let)
"Veru, kniha je prostě ❤❤❤. Jsem teď doslova rozlítaná, ale Agnes lítá všude se mnou." (dospělá čtenářka)
"Já bych věk čtenáře nelimitovala. Dospělák si z knihy vezme něco jiného než dítě nebo puberťák. Spíše bych uvedla, že je to kniha pro celou rodinu." (dospělá čtenářka)
"Ahoj Veru, Madlenka je z knížky nadšená, zhltla ji za 10 dní a moc se jí líbila." (vzkaz od maminky 9leté čtenářky)
"Obdivuji tu jednoduchost a lehkost, s jakou děj otvírá duši. Všechno si tak plyne v proudu přirozenosti, i když děj je dramatický. Taky mě zaujala obrazovost děje. Krajina i postavy byly přesně tím, čím mají být, aby otevřely ten prostor imaginace pro konkrétní části duše. Připadá mi, že jste tu knihu snad více vysnila než napsala. To myslím jako kompliment." (dospělá čtenářka)
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
Přidat komentář
