Rozkvétající žena, Mary Dillonová

Pohádkový příběh dívky Kory, která se přátelí s delfínem a právě prochází vnitřní biologickou proměnou z dívky v ženu. Přicházejí za ní čtyři ženy, jež jí vysvětlují podstatu čtyř fází menstruačního cyklu a dary, které jí její cyklus přináší.

Knihu, která krásně vysvětluje principy menstruačního cyklu, můžete předčítat dětem už od nejútlejšího věku. 

Pohádková kniha o menstruačním cyklu pro vaše děti!

 
O knize:

Nádherný pohádkový příběh, který velmi nenásilně podává už i malým dětem, co je to menarché, tedy první menstruace, a jakým způsobem ovlivňuje život dívky, která se díky ní mění v ženu.

Knížka pro děti od útlého věku (a to klidně i chlapečky!) i jejich maminky, kterým nikdo nepředal informace o moudrosti, kterou nám přináší náš menstruační cyklus.

Tato kniha doplňuje střípky do této mozaiky: Mladá dívka Kora užasle prožívá velkou změnu ve svém životě, svou menarché. Vedle ní stojí Selena, její milující maminka a především čtyři staré moudré průvodkyně a strážkyně, které ji láskyplně uvádějí do nového životního období. Kora není jen dívka v knize. Kora je v každé dívce a ženě a čeká, až bude uvedena do posvátných moudrostí a splní se jí její hluboká vnitřní skrytá touha.

O autorce:

Mary Dillonová se roku 1985 zapojila do ženské skupiny, která se snažila prostřednictvím rituálů, písní, tanců, meditací, transformační terapie a hry pracovat s tématem ženského principu a energií měsíčního cyklu. V tomto prostředí se inspirovala pro knihu Rozkvétající žena. V průběhu jedněch měsíčků jí přišla hluboká inspirace a Mary začala zapisovat slova zaslechnuvší ve svém nitru – slova mladé dívky Kory přátelící se s dévy a delfíny a prožívající svou menarche, během které je zasvěcována do ženství moudrými Velkými Matkami.

Mary Dilonová žije v Sedoně (Arizona) společně se svým manželem Oscarem a tříletým synem Keenanem. Ráda studuje, momentálně porodnictví, a stará se o svou zahradu.

 
Ukázka z knihy:

Před dávnými časy žila na planetě Zemi dívka Kora. Bylo to v době, kdy planeta Země byla nejkrásnější ze všech planet. Vypadala jako jedna rozkvetlá zahrada. Lidé, kteří na ní žili, v ní viděli svou Matku, milovali ji a s hlubokým respektem uctívali. Kora prožila na Zemi třináct proměn ročních období a naučila se za tu dobu mnoha důležitým věcem.

Kora často pracovala s maminkou na zahradě. Pěstovaly byliny, květiny a zeleninu. Obě cítily hlubokou spřízněnost s královstvím rostlin a jeho moudrostí. Mezi rostlinami žili malí zelení skřítkové a víly. Jmenovali se přírodní andělé neboli dévové. Kora jim nosila dárky a různá překvapení a snažila se s nimi nějak dorozumět. Obdarovávala je krystaly ze vzdálených krajů, které dostala od své maminky. Přírodní andělé ji na oplátku za její lásku a pozornost a za péči, kterou věnovala rostlinám, učili rozumět mnoha tajemstvím své říše…

… Ráda si chodila hrát na mořský břeh. Tady, na samý okraj vody, pokládala do písku své krystaly. Občas některý z nich nabídla zpět Matce Zemi. Předtím, než ho hodila do moře, jak nejdál uměla, přiložila si ho mezi obočí, na rty, srdce a břicho. Ještě dlouho potom, kdy voda přijala její dar, sledovala hladinu. Tak dlouho, dokud nepocítila splynutí s rozčeřenými kruhy na vodě, slunečními paprsky odrážejícími se na hladině a mořem.

Jednoho slunečného dne stála Kora opět na břehu a pozorovala moře, které právě přijalo její dar. Náhle, těsně pod hladinou, uviděla pár očí a uslyšela vysoký melodický hlas. Okamžitě porozuměla tomu, co jí neznámý hlas sděluje. Chvíli potom, co pochopila, že zvuky znamenají Děkuji ti , odpověděla Rádo se stalo a byla velmi vzrušená při pomyšlení, že má ve Velké vodě přítele. Chtěla zjistit, kdo to je.

Příštího dne se Kora opět vydala k moři. S sebou si vzala ten nejkrásnější krystal, který doma našla. Byl příjemný na omak, krásně zbarvený do růžovočervena a sametově zelena a připomínal jí vodní meloun.

Na břehu moře vytáhla drahý kámen z malé tašky, uvázané na šňůrce kolem pasu. Stoupla si do vody a zatímco vlny omývaly její nohy, zazpívala píseň o kráse všech bytostí žijících na Matce Zemi. Když dozpívala, políbila kámen a hodila ho do moře, jak nejdál uměla. Čekala, co se bude dít. Najednou z vody vyskočila majestátní bytost. Sklouzla se po hladině a zastavila se přímo před ní.

Kora se lekla a upadla. Voda ji začala unášet do moře. Zbytky písku ji ještě opadávaly z nohou, když vedle sebe ucítila něco velkého, teplého a hebkého. Byl to delfín!

Melodickým hlasem zazpíval: Jsem tvůj přítel, se mnou jsi v bezpečí. Jestli máš chuť, zůstaň ve vodě a hrej si. Pokud máš z vody strach, vezmu tě zpátky ke břehu.

Kořiny paže se chytili delfína. Konečně cítila bezpečí: Moc ti děkuji za pomoc. Zůstanu ve vodě, můžeme si hrát. Máš nějaké jméno?

Mara, melodickým hlasem odpověděla delfínice.

Jé, to je krásné jméno. Já jsem Kora.

Hrály si společně ve vodě, povídaly si a smály se. Mara byla mladší než Kora. Bylo jí sedm let. Za tu dobu ale stačila procestovat tisíce a tisíce mil a poznat mnoho různých mořských tvorů. Neměla, stejně jako Kora, žádné sourozence. Oceánem putovala ve společnosti velké skupiny delfíních rodin.

Slunce už šlo spát a mořskou hladinu ozářil Měsíc, když si teprve Kora s Marou dopověděly všechny důležité události, které v životě prožily, a zazpívaly všechny známé písničky. Potom Mara odvezla Koru zpět ke břehu: Jsi můj první dvounohý suchozemský přítel a jsem ráda, že jsme se poznaly.

Kora chodila k moři každý den a v mořských vlnách si hrála s Marou. Bylo jim spolu nádherně.

Uběhlo několik měsíců.

Léto končilo, noci byly chladnější a delfíni se začali připravovat na cestu do teplejších vod. Kora a Mara posmutněly, protože věděly, že se neuvidí dříve než příští jaro a léto. Proto se modlily, aby se jaro vrátilo co nejrychleji.

Ještě než Mara odplula do teplých vod, vzala kamarádku na výpravu do své tajné zátoky. Tady měla ukryté a jemně naaranžované všechny krystaly, které kdy Kora do moře hodila. Celou tu krásu osvěcovaly sluneční paprsky, které pronikaly modrozelenou vodou. Když se nad jedním krystalem zatřpytila duha, Kora i Mara někde hluboko uvnitř v srdci cítily, že se opět setkají.

Příroda se změnila. Podzim vystřídala zima. Také Kořino tělo procházelo změnami. Hebké dlouhé vlasy jí povyrostly až k zadečku. Ňadra se jí začala zakulacovat a Kora v nich často cítila napětí. Za to, jak krásně rostou, děkovala Velké Matce.

Když se opět vrátilo jaro a s ním teplejší a delší dny, začala Kora trávit každou svou volnou chvíli na mořském břehu a vyhlížela přítelkyni. Občas plavala podél břehu, jindy jen stála na pláži a čekala. Na svou jarní zahradu úplně zapomněla. Zapomněla se i přivítat s malými přáteli, dévy, kteří se probudili ze zimního spánku.

Jednoho dne koncem jara stála Kora na kraji moře a zpívala píseň o plavání v hlubokém moři. Náhle se z vody vynořila a vyskočila Mara. Oči se jí leskly, široce se smála, s radostným hlasem zavolala ahóóój a za obrovského šplouchnutí zastavila kousek od Kora.

Konečně byly Kora s Marou opět spolu. Hrály si a smály se. Tak moc se nasmály, až z toho nemohly. Měsíc již upřel svůj milující pohled do vody, když ještě dováděly ve vlnách. Obě si říkaly: Copak je ještě něco hezčího než si hrát, zpívat a povídat se svou přítelkyní?

Kora trávila letní dny zkoumáním vodního světa a učením se delfíního jazyka. Mara naučila Kora rozeznávat ty nejjemnější delfíní zvuky, které dvounožci běžně neslyší. Kora se naučila rozlišovat jemné rozdíly tonů a zvukových vibrací. Mara se od Kory dozvěděla spoustu zajímavých věcí o pozemských rostlinách a o lesích.

Jednoho letního rána Kora zjistila, že jí z ženských míst vytéká krev. Maminka jí už vyprávěla o zvláštním, krásném a intenzivním období u žen, o měsíčkách. I o tom, že to nebude dlouho trvat a Kora vše pozná sama na sobě. Přesto byla nyní tiše užaslá nad tím, co se odehrávalo. Nad tím, kolik krve z ní vytékalo, aniž byla někde zraněná.

Kora šla za maminkou, a když Selena uslyšela o tom, co se přihodilo, měla velkou radost, až se jí zalily oči slzami, když říkala: Moje dcero, stala se z tebe žena!

Políbila svou dceru na čelo a na místo probuzeného lůna, na břicho. Společně pak šly na stinné místo do zahrady utrhnout kus mechu na zadržení krve.

Selena začala s přípravou oslavy na počest Kořiny první menstruace. Chvíli potom, co vzkázala pro moudré Velké Matky z blízké vesnice, měla plné ruce práce s vařením.

Kora v ústraní zažívala nový rytmus, který proudil jejím tělem. Současně chtěla co nejdříve všechno sdělit Maře. Rozhodla se proto, že půjde k moři. Jen došla k cestě vedoucí na mořský břeh, uviděla, jak k ní směrem od vesnice přichází Velká Matka Levanah. Stará žena, ochránkyně nauky a moudrosti Východu země východu Slunce, Duhy, Větru a Jara. Kora před ní uctivě poklekla a Levanah jí s úsměvem řekla: Vstaň. Přinesla jsem ti dar ke tvému velkému dni, kdy ses stala ženou.

Kora se zvedla ze země a užasle se dívala na starou ženu. Levanah pokračovala v cestě a Kora šla za ní. Trvalo jim pěknou chvíli, než dorazily na vysoko položené místo v horském sedle. Uvelebily se vedle sebe na zemi, a když si trochu odpočinuly, řekla Levanah klidným vyrovnaným hlasem: Teď zavři oči, probuzená ženo, a poslouchej.